Tento projekt vznikal 16 let a vycházel z 536 odevzdaných návrhů na Dostavbu Staroměstské radnice za uplynulých 130 let.
Protože čas všechno prověří, bylo zajímavé, na uplynulých architektonických soutěžích pozorovat, jak některé návrhy jsou nadčasové, jiné, ve své době úžasné, ztrácejí postupem času své kvality podle toho, jak se mění naše vnímání světa. A je paradoxní, že já, příznivec hypermoderní a progresivní architektury, musím přesvědčovat úředníky, že je chybou modernizovat historické památky, když moderní architekturu můžeme stavět všude jinde, kam se hodí.
Jakou filosofii tedy tento historizující návrh má ?
Ukázalo se, že Staroměstské náměstí je pro Čechy stejně výjimečné, jako Pražský Hrad a neplatí zde obecné památkářské pravidlo, že architektura musí svou formou přiznat dobu ve které vznikla, ale naopak obdobná filosofie jako u Chrámu sv. Víta, že architektura má být dostavěna stylem, který je původní a nenaruší Génia Loci, pro který je toto místo tak vyhledávané a milované. Lidé, kteří neznají všechny návrhy z již proběhlých soutěží se někdy ptají: „Proč dostavovat zrovna v gotickém stylu ?“ V tomto případě, kdy turisté v Praze obdivují kompletně zachovalou středověkou architekturu s výjimečnou atmosférou mne napadá příměr, že je to jako opravovat starou Aerovku, ze které se dochovala pouze část přední kapoty a ptát se, jestli pro druhou polovinu karoserie použijete kapotu z nové Super-B, nebo se jí budete snažit dotvořit ve stejném stylu jako přední část, i když motor a vybavení budou moderní. Zní to možná tvrdě, ale pokud je účelem Staroměstského náměstí tahat peníze z turistů, pak zachováním Génia Loci plní Koulův návrh funkci. A architektura má vycházet ze své funkce.
Návrh dostavby nesmí opakovat chyby původní stavby, ale musí se snažit dosáhnout dokonalosti. Ta původní radnice z roku 1420 stála bokem do „Staromáku“ a vystrkovala „zadek“ na Kostel sv. Mikuláše. Navíc Krennův dům ho zcela zakrýval. Původní radnice, která již ve své době dispozičně a kapacitně nevyhovovala potřebám, byla v 19. století nahrazena novou čtyřpatrovou administrativní budovou ve tvaru hokejky s pseudogotickou výzdobou fasády. Nebyla však ve své době oblíbená, protože "krabicoidní" kompozice, rovné římsy a triviální rytmické opakování připomínalo panelák. Hledal se tedy nový návrh, který by nezakrýval pohled na nádherný Kostel sv. Mikuláše, historickým stylem navázal na gotiku původního dochovaného křídla a měl nové dominantní průčelí směrem do Staromáku, kterým by jasně ukázal, že se jedná o nejdůležitější budovu na náměstí. Takové řešení přinesl návrh J. Kouly a A. Balšánka , autora dnes zbožňovaného Obecního domu na Náměstí Republiky. Následující soutěže v dalších 120 ti letech potvrdily, že cokoliv jiného se sem nehodí stylově, měřítkem, ani kompozicí. Dnes jsme velmi rádi, že se nakonec nerealizoval vybraný návrh z roku 1968, který byl ve své době dokonalý, ale dnes by byl nenáviděný, protože by nám připomínal architekturu komunistických obchodních domů Prior. Priory jsou i dnes kvalitní architekturou, ale ne pro toto historické místo se středověkým Géniem Loci. Devadesátá léta zase ukázala, že laciné napodobování historických tvarů nabarveným polystyrénem je již za hranicí kýče. Čas nám tedy ukázal, že i když se nám bude líbit na tomto místě novodobá architektura, nikdy nevíme, zda se nám bude líbit i za 100 a více let.
Poslední dekáda přinesla nový trend – obnova poctivých klasických řemesel za použití pravých přírodních materiálů. V dnešní době tedy není problém železobetonovou konstrukci zateplit a obložit obkladem z pravého pískovce opracovaného do libovolných tvarů 3D frézou, které jsou následně ruční prací dočištěny a napatinovány do designu, neroznatelného od dobové originální architektury. Dalším milníkem pro Staroměstské náměstí se stal pád železné opony, kdy se zásadně změnila jeho funkce na turistickou atrakci. Kromě vánočních trhů a slavnostních akcí zde celý rok utrácejí své peníze hlavně zahraniční turisté. Z tohoto faktu vyplývá, že Staroměstská radnice již nemůže sloužit k administrativním účelům, jak například může úředníkům Magistrátu dobře posloužit Masaryčka, nebo Florentinum, ale měla by mít veřejnou, kulturně-společenskou náplň. Koncepce tohoto návrhu vznikal před 16 ti lety, kdy ještě Praha nesplnila svůj závazek Alfonsovi Muchovi, že mu postaví za jeho dar Praze, důstojný výstavní pavilon pro jeho Slovanskou Epopej. Dnes již tato galerie vzniká jinde, ale v prostorách galerie radnice lze fakticky vystavovat cokoliv jiného od putovních výstav, po stálé sbírky. Hlavní náplní v dostavěném křídle by měly být významné ceremonie, mezinárodní konference, vzdělávací přednášky, koncerty a podobně. Centrem celé rednice je tedy ústřední sál ve tvaru 12ti úhelníku. Číslovka 12 je dokonalé číslo, jehož význam překračuje až hranice mystiky. Tvar a plochy sálu jsou navrženy tak, že vytvářejí jedinečnou akustiku s ideálním dozvukem nejen pro audio ozvučení, ale především pro akustické koncerty všeho druhu. Zážitek umocňuje také interaktivní video mapping a velkoplošná projekce.
Vizualizace východního průčelí zhotovená za pomoci umělé inteligence v maximální možné míře vychází právě z návrhu J. Kouly a A. Balšánka z roku 1906. Vnitřní dispozice jsou však moderní a stavební konstrukce včetně obvodového pláště splňuje současné energetické standardy. Projekt kombinuje klasická řemesla a high-tech stavební postupy. Kromě 980 m2 výstavních prostor je zde 600 m2 velká střešní, panoramaticky prosklená kavárna, 3 vyhlídkové terasy a konferenční, respektive koncertní sál s velkoplošnou IMAX obrazovkou 18X8m a kapacitou až 950 diváků. Uprostřed sálu je zavěšené těleso se skleněnými akusticky odrazivými deskami, které interaktivně mění barvu podle hudby a ve kterém jsou také integrované reproduktory a scénická osvětlení. Objekt radnice je zásobován z podzemních garáží do kterých jsou vjezdy auto-výtahem z Pařížské ulice. Parkovací systém využívá rotační středovou plošinu pro efektivní využití prostoru. Na západní fasádě jsou 4 vzduchotechnické věže, ve kterých jsou ukryté i svody dešťové svody. V jedné z těchto věží připomínající gotickou opěrnou soustavu je i schodiště pro požární únik. Celá dvorní fasáda je obložena červenými skleněnými deskami OnyxSolar se strukturálním zasklením tak, aby odrážely dostatek světla do nově uzavřeného dvora. Místo klasických červených tašek je pro zastřešení použit transparentní systém Nebesys. Předpokládané náklady jsou 5 mld Kč.
Pokud se na architekturu díváme s odstupem věčnosti a ne z hlediska aktuální módy, pak je nám úplně jedno, jestli byla postavena v Helénistickém období 350 l.př.n.l. i když působí jako by byla z klasického řeckého období 450 l.př.n.l., je nám jedno, jestli byla postavena v době klasicismu ještě ve stylu vrcholného baroka. V té době byla určitě považována za nemoderní, ale my dnes už hodnotíme pouze kvalitu práce, proporce a co přináší do místa, kde stojí. A tak bychom měli přistupovat i k dostavbě Staroměstské radnice.
Debata o dostavbě Staroměstské radnice se opakuje už více než sto let. Vždy se objevují stejné argumenty, které bych shrnul do tří fází vývoje uvažování:
-
Fáze 1 – „chceme zpět to, co tam bylo“
Přirozená reakce. Mnozí si přejí, aby radnice vypadala jako před požárem, nebo jako úplně původní. Bez ohledu na provozně dispoziční řešení. -
Fáze 2 – „chceme moderní dostavbu“
Argumentem je, že novostavba má odrážet svou dobu. Ale nikdo přesně neví, co by se tam hodilo. Hledají se „čisté asymetrické abstraktní neornamentální moderní hmoty“ nebo „respekt k měřítku“, ale výsledek je často nepřesvědčivý i když je v souladu s aktuálními módními trendy. -
Fáze 3 – „kombinace tradice a moderny“
Až po letech přemýšlení člověk pochopí, že odmítání ornamentu a historických forem je stejně povrchní, jako slepé napodobování minulosti. Řešením není ani čistá replika, ani čistá moderna, ale vědomé navázání na historickou formu s možností současného doplnění v detailech a interiéru.
Většina lidí, kteří se k dostavbě vyjadřují, je dnes v první nebo druhé fázi. Je to pochopitelné – pokud se tématu věnují jen povrchně, těžko se dostanou dál. Stejně jako u vína: kdo ho pije příležitostně, rozpozná jen červené nebo bílé, sladké nebo suché. Teprve když ochutná desítky ročníků a značek, začne chápat jemné nuance a souvislosti.
Já jsem se návrhem dostavby zabýval 16 let. Prošel jsem si první i druhou fází a dnes stojím ve třetí – kde je cílem harmonie mezi krásou tradice, klasickou řemeslnou prací, klasickými stavebními materiály a možnostmi současných technologií. To ale není krok zpět, ale naopak krok kupředu – směrem k řešení, které spojuje to nejlepší z obou světů: úctu k minulosti a sílu současnosti.
Recenze: https://medium.seznam.cz/clanek/ivan-dostavba-staromestske-radnice-185065